Jeskyně Na Špičáku

Jeskyně Na Špičáku leží ve východní části Žulovské pahorkatiny, severovýchodním směrem od města Jeseník. Jeskyně patří k turisticky velmi vyhledávané lokalitě a patří k nejdéle známým jeskyním. První zmínka je z roku 1430 a v tomto období byla považována za dílo horníků. Podzemní prostory Jeskyně Na Špičáku byly modelovány tavnými vodami kontinentálního ledovce, které jí vtiskly rovné stropy a unikátní srdcovitý profil chodeb. Tento ledovec v období čtvrtohor zasahoval na naše území ze Skandinávie a jeho čelo končilo v údolí řeky Bělé.

Jeskynní chodby mají ve svém průřezu tvar srdce, což vzniklo korozí u hladiny podzemního toku vody. Na stěnách chodeb můžeme vidět řadu nápisů s letopočty, z čehož vyplývá, že jeskyně byla hojně navštěvována i v dřívější době. Nejstarší nápisy nalezené v jeskyni jsou z roku 1519, 1545 a 1564. Unikátem je i torzo kresby Ukřižování Krista neznámého stáří. V 19. století byla v útrobách jeskyně nalezena lidská kostra. Krápníková výzdoba byla poničena během staletí, kdy bývala jeskyně volně přístupná a používaná jako úkryt.

V roce 1884-85 byla jeskyně zásluhou německého turistického spolku upravena a zpřístupněna veřejnosti. V roce 1955 proběhly v jeskyni rozsáhlé úpravy a bylo zavedeno elektrické osvětlení. Vstup do jeskyně zajišťuje schodiště vytvořené ve skalní průrvě. Sestupem po těchto schodech se ocitneme v horizontálních prostorách jeskyně. Chodby jsou dlouhé přes 400 metrů a křižují se v pravém úhlu. V místech, kde se chodby kříží jsou rozlehlé prostory síní, z nichž jako největší je označen Ripperův sál. V roce 1970 byl kopec Špičák spolu s jeskyní vyhlášen Národní přírodní památkou o rozloze 7 hektarů. 220 metrů dlouhá prohlídková trasa je bezbariérová.